Ve svém konferenčním příspěvku s názvem „A jsi ty“ jsem poprvné představil termín asistovaná hudebnost. Popisoval jsem jím takové jevy, ve kterých hudebníci cíleně přenechávají určité hudební dovednosti technologii, ať již se jedná o vnitřní slyšení, intonaci nebo rytmickou analýzu. Cítil jsem potřebu jasně popsat problém degradace těch hudebních schopností, které ztrácejí na své kvalitě vinou přemíry používání hudební technologie. Příkladů takových typů technologií, které nám asistují při různých hudebních činnostech, tím pádem však také nerozvíjejí příslušné hudební schopnosti, je několik: ladička, notační program, wave transcription programy atd. Mezi takové asistenční programy můžeme zařadit i Capo, kterého si nyní představíme.
Když v tomto programu otevřeme libovolnou píseň (např. ve formátu .mp3), jeho algoritmus provede řadu procesů, jejichž výsledek mnohdy až překvapí. Postará se o automatickou harmonickou i částečně formovou analýzu a představí ji uživatelům v různých způsobách. Nejvíce však program cílí na ty hudebníky, kteří interpretují hudební provedení za pomoci akordických značek (kytaristi, klavíristi aj.).
OBSAH:
4 režimy zobrazení
Program nabízí celkem 4 různé režimy zobrazení analýzy skladby: Practice, Tabbing, Structure, Chords.
Hlavní režim Practice je navržen jako pomůcka pro individuální cvičení dané skladby. Nabízí mnoho nástrojů, které mohou cvičení efektivizovat a atraktivizovat. Nejvíce prostoru okna zabírá waveform skladby – fyzikální modelování vlnového průběhu skladby. Pod touto plochou je pruh s akordy, včetně hmatových tabulek pro kytaru. Pod ním je dále pás s kytarovou tabulaturovou notací. Poslední částí je spodní panel, kde se odehrává další editační práce a nastavení.
Režim Tabbing nabízí speciální zobrazení skladby – spektrogram. Jedná se o zvláštní převedení zvuku do grafické podoby. Představte si to jako více (cca 150) waveforms poskládaných na sobě. Každá však reprezentuje konkrétní danou frekvenci ve skladbě. Vidíte tak něco jako pruhované šmouhy. Tmavá místa jsou jasnější frekvence, které můžete označit a tím do tabulatury přidáte příslušný číselný zápis podle daného tónu. Samotná editace vyžaduje nějakou přípravu a čas pro osvojení práce se spektrogramem, ale kdo se to naučí – využije všechny výhody programu.
Structure je zajímavý režim, který zobrazí skladbu jako dlaždicově seřazenou řadu obdélníků. Každý obsahuje část waveform a odpovídá délce vždy jednoho taktu. Program automaticky rozezná přízvučnou dobu a rozstříhá celou skladbu na jednotlivé takty. V nich ale nezobrazuje noty, nýbŕž pouze waveform. Konkrétními kroky lze tyto dlaždice rozdělit do sekcí, tyto sekce pak obarvit a pojmenovat. Hlavní využitelnost je tak v zobrazení formové stavby skladby.
Poslední režim Chords zobrazuje skladbu pouze jako sérii akordů (lead sheet), kterou lze vytisknout, nebo převést do pdf. V tomto zobrazení však chybí slova, která jsou z mého hlediska zásadní, ale pro kytaristu třeba tak zásadní být nemusí. Praktická funkce je možnost zobrazení různých pomocných značek pro různé typy nástrojů – dokonce své miniaturní „akordické klaviatury“ se nabízejí pro klavíristy.
Další funkce
Kromě těchto čtyř režimů zobrazení program nabízí další funkce, které lze využít nezávisle. Pro současné hudebně-asistenční programy jsou již standardem, ale zde jsou realizované s vyšší (až překvapivou) kvalitou. V programu Capo se jednotlivé funkce volí pomocí rozbalovacího menu ve spodní liště. Název funkce je podtržený tečkami – kliknutím na něj se zobrazí menu s výběrem.
Jedná se především o time stretching, který v tomto programu dostal název SLEEP. Variace zrychlení a zpomalení skladby je větší do menších hodnot než do větších. To odpovídá zaměření programu jako nástroj ke cvičení. Například u mé pokusné skladby je originální tempo 124 MM. To mohu upravit na hodnotu od 31 až po 186 a to bez výrazného zkreslení a destrukce kvality.
Stejně použitelná je i funkce KEY – ta mění tóninu. Nabízí se rozsah transpozice o dvanáct půltónových kroků níže i výše, což pokrývá dostatečně celé spektrum tónin. Tato funkce nalezne své uplatnění především u učitelů dechových nástrojů. Doprovody, vytvořené v jednotlivých školách, se tak mohou přenášet i do jiných nástrojů. Např. flétnové doprovody s notami můžeme díky tomu předat i klarinetům a obráceně. Jen si dát pozor na rozsah nástroje.
Tvůrci počítají i s jemným laděním. Např., když má doma žák podladěný klavír. Celou skladbu je možné přeladit o 100 centů výše a níže díky funkci PITH. Jeden půltón se dělí na 100 dílků, což je dostatečné na rozlišovací schopnost standardního lidského ucha.
Praxe
Doposud jsem věnoval prostor pouhému popisu funkcionality a vybavení programu Capo. Co se ale stane, když nahrajeme skladbu? Program automaticky provede příslušné analýzy, aplikuje rozsáhlou databázi algoritmických procesů a představí výsledek. Dle očekávání však není bez chyby a je nutný dodatečný zásah – editace. Škoda jen, že pro tyto účely nenabízí standardizované prostředí a postupy, ale o tom dále.
Drtivou část úprav provádíme v režimu Toggle. První kroky budou směřovat ke kontrole schéma harmonie a jednotlivých akordů. Na příslušný akord klikneme, v tu chvíli se přehraje jeho zvuková ukázka (kytarový strumming). Zobrazí se nabídka dalších variant akordu, kterou program analyzoval a zvažoval. Pokud se nachází akord na špatném místě – jednoduše jej přesuneme pomocí myši. Pokud některý z akordů chybí, umístíme kurzor přehrávání na příslušnou pozici (klikem do pravítka nahoře) a tlačítkem K můžeme vložit akord dle libosti.
Ve spektrogramu můžeme kreslit proužky do míst, kde je tmavé zabarvení (existuje tam výrazný signál pro danou frekvenci). Tím vytváříme také příslušné číselné označení v tabulatuře. Automaticky program melodii prozatím nedovede analyzovat – potřebuje naši asistenci. Zde bych ocenil klasický notační editor, ale chápu, že autoři se snažily za každou cenu vyhnout klasické notaci, která spoustu lidí odrazuje. Vkládání do tabulatury pomocí spektrogramu je ale docela zdlouhavý proces. Ale netvrdím, že si na něj nejde zvyknout a vizuálně může pomoci hledat ten správný tón, když vlastní sluchová analýza není tak dobře rozvinuta.
Program Capo nedovede automatiky analyzovat hudební formu skladby. V režimu Structure zvolíme funkci Sections a po označení na příslušný takt klikneme na tlačítko Vytvořit novou sekci. Zobrazí se pole pro pojmenování sekce a označení barvy (bohužel se nabízí pouze 4 varianty). Takto opakujeme u dalších taktů a rozdělujeme tak skladbu barevně i vizuálně. Příslušné formové dělení pak přebírá i režim Chords, který díky tomu jasně rozděluje jednotlivé části skladby a pomáhá orientovat.
Vidíte, že asistenční program často potřebuje naše dovednosti, aby mohl dále správně zobrazovat příslušný výsledek analýzy. Naštěstí ještě potřebuje naši kontrolu, ale tvůrci algoritmů jsou stále blíž dokonalejším postupům a není vyloučeno, že i ten zbytek kontroly nad automatizačním procesem bude zcela vypnut. Na druhou stranu editační možnosti pro zásah ze strany uživatele jsou omezeny dalším automatizačním postupem. Vybrat jiný akord jde pouze ze seznamu navržených, namísto not se vkládá podle obrázku spektrogramu a snad jediné místo, kde má uživatel plnou kontrolu je nastavení formové struktury skladby.
Placená nebo neplacená verze?
Když už projdete všechny úpravy, nastavíte zobrazení akordů a opravíte jemné chybičky, chcete např. exportovat akordickou strukturu a v tu chvíli zjistíte, že to nejde. Tak se rozhodnete alespoň práci uložit, abyste při příštím otevření skladby měli vše připravené – a ouha, ono to také nejde. Ve všech těchto případech vyskočí okénko, že tyto funkce jsou odemknuty pouze za předpokladu předplacené verze. Stojí cca 1000,- Kč za jednu licenci na rok.
Takto, pokud budete využívat pouze přehrávací funkce programu Capo, není třeba zvažovat zakoupení předplatného, ale pokud byste zvážili hlubší využití programu ve výuce, můžete předplacení zvažovat. Možná pomůže další kapitola, ve které se zaměřím na zvažování didaktického uplatnění programu.
Didaktika
Dovedu si představit nasazení programu pro podporu hudebně pohybových aktivit. Funkce jako time stretching, přehrávání ve smyčkách, nebo dokonce zapnutí předkliku, jsou v současné době nezbytnou pomůckou při přípravě a realizaci dané hudební činnosti.
Své místo ji může program najít také u vyučujících dechových (a jiných) nástrojů. Ti využijí pravděpodobně také možnost transpozice a ladění přehrávání.
Specifické uplatnění může mít program také jako vylepšený přehrávač podkladů při vokálních činnostech nebo hudebně instrumentálních činnostech u halfplaybacku. I zde se ocení funkce jako předklik, zpomalení nebo změna tóniny. Nutno připomenout, že tyto úpravy jsou realizovány při zachování vyšší kvality záznamu.
U všech těchto příkladů je možné upatnit verzi zdarma – více, méně, používáme program pouze jako přehrávač vybavený zajímavými funkcemi. Placenou verzi bych doporučil pro vyučující doprovodné interpretace (kytara, klavír aj.). Těm umožní efektivně realizovat přípravu materiálu s využitím podkladu. Žákům pak zjednoduší listování a možná i zatraktivní domácí přípravu (těžko posoudit – dnes je vše technické, takže možná to bude pro některé kontraproduktivní).
Dokázal bych si ale také představit uplatnění tohoto programu pro vyučujícího kolektivní HV na základních nebo středních školách. jednoduše a rychle díky němu připraví akordické schéma pro doprovod písně, nebo zobrazí harmonii dané skladby.
Největší využití však bude mít program Capo, když jej nabídneme žákům. Pokud máte na škole nějakou třídu vybavenou počítači, nainstalujte Capo a jděte s žáky vyzkoušet tento program. Tím, že program nepracuje s notami a pro editaci využívá současné zobrazovací trendy (waveform, spektrogram, akordické značky, tabulaturu), může být do jisté míry atraktivní i pro žáky hudebně se dále pěvecky, nebo instrumentálně nevzdělávající. Již jen možnost rozdělení vlastní skladby na jednotlivé formové části může být zajímavá jak pro žáky, tak i pro vyučujícího.
