Opakovačky 1 – repetice

Hudební nauka se často potýká s neporozuměním – obvykle ji nahlížíme ve světle teoretických disciplín, které se vyskytují mimo praxi. A to nemluvě o začlenění hudební nauky do obsahu standardní kolektivní výuky hudby na základních a středních školách. Ano, existují kolegové, kteří svým kreativním přístupem dokáží i tento obor zpříjemnit a oživit, dokáží mu dát smysl a takovou náplň, která je smysluplná i v dnešní době. Výuka hudební teorie by měla být vždy součástí hudební výchovy a otázkou zůstane jakou formou (metodikou) v jaké míře. Pokusím se demonstrovat možnost jiného přístupu v oblasti výuky čtení hudebního zápisu.

O čem se bude mluvit

Čtení hudebního zápisu je široký obor, který nelze pojmout v jednom celku – vyučujeme jej cyklicky a neustále se vracíme a opakujeme látku do hloubky. Předložený materiál ukazuje pouze část celé problematiky – zaměřuji se na následující hudební značky:

• Repetice
• Prima volta – Seconda volta
• Del Segno
• Da Capo
• al Fine
• To Coda

Symbolika

Celou problematiku jsem se pokusil začlenit do jiného rámce. Zjistil jsem vztah mezi funkčním principem jednotlivých hudebních značek a značek, které se vyskytují v dopravě. Obecně vzato lze říci, že značky (ať již v notaci nebo v dopravě) slouží k řízení dopravy. Toho kam se pojede, kam ne, kde se nesmí a kde by se mělo. Téma spojení dopravy a hudební notace nebude pravděpodobně představeno poprvé – pouze dotvářím myšlenku do podoby zajímavých grafických prvků.

Grafické UI elementární notace

Pod názvem se skrývá několik předpokladů, ze kterých jsem vycházel. Především z myšlenky elementární notace – notografie, která je upravená pro jednoduché čtení ve fázi osvojování notografie. Nepracuji tedy primárně s výslednou sadou notografických znaků, ale hraji si spíše se smyslem pochopení významu značky – ať již je tvaru takového, či jinakého. Řidiči to znají velmi dobře, když vycestují do cizí země, kde příslušné značky vypadají jinak – jsou jinak barevně označené a také tvarem a umístěním se liší od již osvojených.

Protože pracujeme se značkami, musíme znát především jejich symboliku. Velmi často lze slýchat z úst mladých hudebníků, že se v nauce učí pouze pojmenovávat značky. Vzpomeňme na přijímací testy, ve kterých se vyžaduje pouze značkové názvosloví a pouze letmý popis jejich funkčnosti. Přednáším metodiku, která se primárně zaměřuje na pochopení smyslu, logiky a funkčnosti příslušné značky a teprve poté je možné přistoupit k osvojení názvu. Předložený grafický model cílí především na rozvoj logického uchopení látky. Tím se metoda stává reálnou pomůckou pro výuku notace v současné době, rozvíjí obecné dovednosti, které popisujeme jako gramotnosti. V našem případě půjde o gramotnost čtenářskou a logického algoritmického cítění. V příslušných kapitolách naleznete průniky do informatiky, dopravy, nebo do oblasti herního průmyslu.

Repetice

Repetice vysvětluji jako značky začátku a konce obce. Ty se vyskytují ve dvojicích a pro mnohé žáky je skutečným problémem vnímat právě tuto skutečnost. U ostatních symbolů si pomáhám přirovnáním k systému řízení vlakové dopravy – k vláčkodráhám. Přirovnání jsem ale našel také v podobě počítačových her a filmů, kde se vyskytují portály. Del Segno není nic jiného než objevení pozornosti při čtení zápisu na jiném místě – tedy v jiném portále. Prima a Seconda volta jsou jako výhybka na kolejích s tím rozdílem, že po projetí se sami přehodí na jinou dráhu. Provázaností bychom našli jistě více.

Obec

Další zjednodušení jsem realizoval v části hudebního obsahu příkladů. Nevycházím primárně z notového zápisu ale takt chápu jako formovou část – jako blok s nějakým obsahem. To mi umožnilo namísto notové osnovy pracovat s linkou a namísto taktů s obrázky. Příklad ukáže více:

Při výletu potkáme postupně kočku, pejska, kuřátko a myšku. Která zvířátka se nacházejí v obci Hlučná a která jsou mimo ni? Lze vyvodit poznatek o značkách obce? Víme, kde začíná a končí obec? Pokud ano, můžeme teprve nyní seznámit děti se značkami repetice.

Pánove s taškou

Rozeznat směr značek repetice je pro některé děti problém. Pro plné pochopení jsem našel srovnání s dlaněmi a koukajícími pracovníky. Když se podíváme na dva pány s taškou, poznáme směr, kterým se na sebe koukají? Pokud se na sebe podívají, mohou si povídat. Když jsou k sobě zády, povídat si nemohou. Níže je ukázka řady takových pánů, kteří čekají na oběd. Poznáte, kteří si povídají – koukají na sebe.

Hra: dlaně

Ve skuečné hudební notaci si musí děti osvojit dovednost rozeznat směr příslušné značky repetice pomocí teček a umístění tenké a tlusté čáry. Tuto směrovost lze procvičit také hrou s dlaněmi. Dejte si ruce proti sobě (dlaně se koukají na sebe ve vzdálenosti cca 10 cm). Takové dlaně mohou tleskat. Když si ruce zkřížíte a přiložíte je k sobě – tleskat nemohou. Nyní vyzkoušejte hru: dva žáci se postaví proti sobě a dají si ruce na přeskáčku. Až řeknete teď, ty dlaně, které se na sebe koukají mohou na první dobu tlesknout. Další variace hry jistě vymyslíte sami.

Skryté obrázky

Se směrovostí si lze hrát dál. Naučíme děti zakreslovat směr repetice pomocí šipek. Pak už zbývá pouze umístit značky tak, aby výsledné spojovníky šipek (polopřímek) dávaly nějaký obrazec.

Robotika

V současné výuce IT se žáci potkávají s blokově orientovaným prostředím výuky programování. V něm se setkávají se značkou opakuj, která funguje stejně jako hudební značka repetice.