A začnu rovnou zhurta: rušení hudební výchovy na druhých stupních základních škol je ukázkou nekompetentnosti ředitelů příslušných škol a institucí. K sepsání tohoto výroku, stejně jako tohoto článku, mě dohnaly skutečnosti posledních měsíců a také dotazy některých kolegů, učitelů hudební výchovy.
Ano, je třeba uznat některá fakta, která jsou, spíše než vědeckým výzkumem, normovaná společností. Ekonomický kolotoč výroby a spotřeby se točí tak rychle, že fakt postavená na vědeckém výzkumu nemohou reagovat na populismus a věty, které začínají slovy: „myslím si …“, nebo „podle mých zkušeností …“. Bohužel, tak to je. Fakta o smyslu toho, či onoho jsou často poznamenána introspektivním dokazováním a nejinak tomu bude i v oblasti, které se věnuji.
Ředitelé daných škol, kde přistupují k rušení hudební výchovy na úkor posílení inoformatiky, k tomuto přicházejí z různých důvodů. Nechci a nebudu paušalizovat, ale tak nějak bych si dokázal představit několik důvodů a na všechny bych dokázal najít řešení jinou formou. Logika rozhodovacích postupů však ukazuje svou pravdivost – totiž, že vždy volíme jednoduchou cestu. A proč ne, že? Škoda však toho, že onou jednoduchostí se zde myslí především schopnost široké a hluboké úvahy, která přesahuje veřejný zájem a směřuje k filosoficky vnímané podstatě směru společnosti.
A slyšel jsem argument: „když ten ředitel nemá učitele HV, tak musí zrušit hudebku – to je logické.“ A právě logické to není – je to jednoduché. Skutečně si myslíte, že není jiná možnost? To, že nemá učitele HV může být zapříčiněno několika důvody: a) nehledal ho, b) nemá kladný vztah k hudební kultuře a hudební pedagogice jako takov, c) nenabízí adekvátně vybavenou specializovanou učebnu, d) nemotivuje lidi kolem sebe, kteří by se mohli na danou oblast zaměřit a případně se rekvalifikovat. Možností by bylo ale více. Jednodušší je vložit kauzalitu mezi „nemám učitele“ = „zruším hudebku“.
Jako představitel společnosti pro hudební výchovu mohu potvrdit, že naše kurzy a aktivity směřují mimo jiné také k posílení kompetencí učitelů HV. Dokážeme nabídnout řešení i těm kolegům, kteří hudební výchovu vyučují, ač není jejich aprobovaným oborem. Nemáme provedené výzkumy a dotazníkové šetření, ale je zjevné (se stejnou vahou, jako dnešní myšlené skutečnosti), že ředitelé o této aktivitě neví. E-maily s nabídkami společnosti jim chodí, takže kde je zakopaný pes?
Dobrá, tedy, jak argumentovat? Pokud někdo bude chtít slyšet argumenty – to dnes není samo sebou. Hudební výchova má své přínosy v oblasti soft skills, prokázaný je dopad hudebního vzdělávání na komplexní rozvoj mozku, hudební činnosti jsou svou podstatou kolektivní a kooperativní a jako takové jsou nadčasové a zasahují do oblasti výuky celoživotního vzdělávání. Podobné argumenty vycházejí z vědeckých poznatků – tedy pro naši věc budou ve většině případů naprosto bezvýznamné – to se dnes nenosí – bohužel.
A co kdybych ukázal, že hudební výchova může realizovat drtivou část požadavků reformy kurikula informatiky? Ano – musí se vzdát podstatné části svého učebního obsahu a řečeno literární formou: bude se ochuzovat o mnohé poklady. Nicméně, stále dokáže udržet tak na branku s názvem kreativita, flexibilita, informativní myšlení, kooperace, prezentace vlastního já, sebeutváření a nakonec i dovednosti využívající algoritmizaci, tvorbu skriptu a řízení elektroniky, programátorské dovednosti aj.
Rád bych v následujících článcích prezentoval malou minisérii, která ukáže možnosti propojení informatiky a hudební výchovy. Mnohé z nich se budou přiklánět více k informatice, ale nikdy neopustí hudební půdu pod nohama. Hlavní myšlenkou a leitmotivem (termín převzatý z programní symfonické hudby) bude programování. To je novou oblastí reformy informatiky a je tlačeno prostřednictvím tzv. blokově orientovaného prostředí. Jako první krok k rozvoji „programátorských dovedností“ je toto prostředí jistě dobré, ale pro plné využití nabytých dovedností se nakonec musí stejně přejít do širokého moře počítačových jazyků, které se píšou ve speciálních editorech a ti, kdo je ovládají, pracují ve velkých týmech a pracovních komunitách.
I v hudební výchově – potažmo v hudební pedagogice, lze najít různé přístupy – řekněme např. notově orientované prostředí, od kterého již na základních školách pozvolně odvracíme k vizuálně interaktivnímu. V současné době nedáváme dětem tištěné partitury s notami, ale pustíme video, kde jsou pomocí značek a pohyblivých prvků žáci vedeni k nějaké konkrétní hudební činnosti a aktivitě.
Na pokraji zájmu se ale nachází oblast, která je diskutovaným průsečíkem informatiky a hudební výchovy a dle mé vize by mohla představovat možnost a doplněk současné hudební pedagogiky. Společným jmenovatelem obou oblastí je kreativita a technika. Z pohledu hudební pedagogiky ji lze popsat jako hudební kompozice realizovaná prostřednictvím programování. Následující obrázek prozrazuje vizuální stránku toho, o čem mluvím. Napravo je tzv. skript – text sestavený dle pravidel specializovaného počítačového jazyka. V tomto případě se jedná o jazyk ChucK. Vítejte v oblasti music programming language.
Specializovaných jazyků je mnoho. Některé jsou již letité a jejich vývoj sahá do 80 let minulého století (některé ještě dále). Spíše než na teoreticko-historický přehled dané problematiky se zaměřím na praktické použití v naší praxi.
